Vztah práva a spravedlnosti
Existuje vůbec nějaký vztah práva a spravedlnosti? Je to, co je po právu, vlastně spravedlivé a nebo hledáme spravedlnost v tom či onom konkrétním případě?
Každá společnost musí mít své právní normy, v opačném případě bychom mohli hovořit o anarchii, jež by vedla k rozpadu společnosti či zmaru. Člověk se uvědoměním si přirozeného práva dovolává svých individuálních práv. Chrání dnes ale pozitivní právo vlastně individuální práva každého jednotlivce? Pokud budeme uvažovat dialekticky, musíme si nutně položit otázku zda nevytrhujeme právo jako soubor norem, zákonů, vyhlášek atd., z kontextu k povinnostem. Všichni jsme ochotni tvrdě se domáhat svých práv, ale uvědomujeme si též souvztažnost s povinnostmi? Máme značný počet různých institucí a organizací, chránících práva, jak individuální tak společenská, ale je nedostatek institucí, které nás nejen nutí, ale upozorňují na plnění těchto povinností. Mám silný pocit nevyváženosti těchto bezesporu souvisejících skutečností.
Jmenování nových soudců ano, ale…
V týdnu se v médiích objevila informace, že vláda 25. října odsouhlasila seznam dvaceti kandidátů na soudcovské funkce, který předložil ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Navrhované adepty ještě čeká jmenování prezidentem Klausem a poté by jich nejvíce mělo posílit řady soudců v Praze.
Toto téma je mi blízké jak profesně, vzhledem k mé advokátní praxi, tak i lidsky, protože má manželka je čekatelkou na místo soudkyně a v mezidobí taktéž pracuje jako advokátka. Oba tedy zamýšlené jmenování vítáme, byť se manželky osobně netýká, ale přesto mě to přimělo k zamyšlení, s jakými „neduhy“ v českém soudnictví se v každodenní praxi setkávám a tedy co by se dalo vylepšit. Protože ke zlepšení se vždy něco najde, obzvláště v justici.
Celý článek »
ODS Praha 2 – komunální volby
Dámy a pánové, milí voliči,
veřejný život v této zemi, zdá se, putuje od voleb k volbám. Ty volby nejsou stejné; jednou jsou to volby krajské, poté volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, nyní nás čekají volby komunální. A ….. následují volby senátní……. Český volič není hloupý a proto mezi těmito jednotlivými volbami rozeznává. A měl by! Jednou je to krajské zastupitelstvo, jednou je to Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR a s ním české vláda a jednou zase zastupitelstvo obce. Každý orgán má jiné pravomoci a ovlivňuje společenské dění na jiné úrovni a jiným způsobem. U tohoto bych se rád zastavil: Jsme před volbami do zastupitelstva obcí. Pokud tedy nějaká strana v těchto volbách slibuje ovlivnění rozhodnutí a postupů vlády, potom je to podvod na voliče, protože z této úrovně může tato strana ovlivnit jen dění a rozhodování pouze na komunální úrovni, nikoliv na úrovni celorepublikové.
James Kalousek 009 (TOP)
Také si myslíte, že české politice chybí nadhled, uvolněnost a špetka humoru? Já jsem o tom přesvědčen. Pojďme debatovat na těchto stránkách o politice vážně a pojďme se o politice bavit i nevážně. Humor je něco, co považuji za důležitou součást každodenního života a humor je něco, co bych chtěl vnést do věcí veřejných, politických.
Přátelé, i já chci moc poděkovat voličům ODS za důvěru ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2010 a chci moc poděkovat za 5 377 preferenčních hlasů, které jsem díky Vám získal. Je to pro mne obrovskou motivací do další práce. Děkuji
první chat 11.8.2009 v 22:00
Řešení pro moderní zdravotnictví
- Co by měl pacient ve zdravotnictví dostávat zdarma a za co by si měl připlácet?
- Je ve zdravotnictví prostor pro trh? V jakých oblastech?
- Jakým opatřením by se dala zlepšit situace pacienta ve zdravotnictví?
- jakým způsebem byste změnil/a regulační poplatky?
- Je lepší podporovat domácí péči o seniory nevo výstavbu hospiců?
CO VY NA TO?
Vítejte
Co je to vlastně politika? Odpověď na tuto otázka poskytuje otevřená encyklopedie Wikipedie, když uvádí: Politika (z řeckého polis – město, politiké techné – správa obce) je mnohoznačný pojem obvykle označující proces a metodu rozhodování určité skupiny lidí s pluralitními zájmy a názory. Věda zabývající se politikou se nazývá politologie. Politika je sférou, v níž je přítomné neustálé napětí mezi „vládnoucí“ (politika shora) a „emancipační“ (politika zdola) politikou. Politiku lze chápat také jako boj o společenské uspořádání. V rámci těchto kolektivních rozhodnutí je politika uměním spravovat věci veřejné, uměním řídit stát a hájit zájmy jednoho státu vůči druhému, vytvářet a udržovat vztahy mezi těmito státy. Prostředkem politiky je politická moc, kterou lze získat buď demokratickými prostředky nebo násilím. V otevřených společnostech demokracií vstupují do politiky politické subjekty politickým přesvědčováním (argumentací zúčastněných stran) a vyjednáváním (často kompromisním dohodnutím se) a tak vytvářejí či spoluvytvářejí politická rozhodnutí. Mezi takové subjekty mohou patřit jednotlivci (občané), stejně jako organizace (politické strany a hnutí, občanská sdružení a jiné zájmové skupiny). Vynutitelnost politického rozhodnutí je zajištěna autoritou (která vykonává politickou moc). V přeneseném smyslu znamená politika chování a jednání jednotlivce nebo skupiny nebo nasazení prostředků (ať legitimních nebo ne) k dosažení určitého cíle. Politika jako správa věcí veřejných byla chápána již v antickém Řecku. Ve středověku se pak do jisté míry stala dědičnou záležitostí feudálů, o něco později výlučnou záležitostí politiků. V novější době přechází tato tradice do pojetí politiky jako věci občanů.
Pojďme se tedy pokusit společnými silami zmapovat vůli občanů tohoto státu. Pro nastávající komunální volby, které proběhnou na podzim roku 2010 pojďme diskutovat o potřebách v hlavním městě Praze a zejména pak Městské části Praha 2.
